Rok 2018 – splněné sny i poučné faily

Categories Ostatní

Téměř každý tvrdí (a i já sám občas mívám takový pocit), že rok strašně rychle utíká a že člověk během něj vlastně nic nestihl. Občas je ale potřeba se zastavit a podívat se zpět, co se vlastně za ten rok opravdu událo a co vše člověk zvládl. A zjistí, že za rok se toho dá stihnout opravdu hodně 🙂

Zejména uplynulý rok byl pro mě v mnohém poučný a obsahoval snad vše – splněné sny, posun vpřed, ale zároveň výrazné faily, ze kterých jsem se hodně naučil a které mě zas posunuly o kousek dál.

Život není jen o práci

Rok 2018 považuju za úspěšný hlavně z pohledu překonávání sportovních výzev a překážek. Cíle, které jsem měl na tento rok naplánované, se mi nakonec povedlo překonat. I když to nikdy nebylo jednoduché.

Nejtěžší pro mě bylo najít si na všechny věci čas. Je totiž jednoduché si sám před sebou neustále říkat „nemám čas“. Tím rok skutečně mezi prsty proklouzne. Naučil jsem se ale sám sobě namísto „nemám čas“ říkat „není to pro mě priorita“.

Takže pokud máte problém se dokopat k tomu si jít ten den zaběhat nebo na trénink, zkuste si místo „dneska ten trénink nestíhám“ říct „trénink pro mě není prirorita“. Najednou člověk začne uvažovat o tom, co pro něj tedy vlastně ta priorita je.

Sportovní rok

Když se dívám, co se mi podařilo v rámci mých sportovních koníčků, vypadá to na první pohled jako docela bezproblémový a relativně úspěšný výčet. Už ale „na papíře“ chybí to, že během roku jsem byl 100x demotivován, když to nešlo tak, jak bych chtěl. Že mě trápily zranění kolene, kvůli kterým jsem část závodů protrpěl a probelhal. A že jsem měl vleklý problém s ramenem, který mi nedovolil trénovat tak, jak bych chtěl.

Jak ukazuje známý obrázek – cesta ke zlepšení je trnitá a klikatá. Zjistil jsem, že když člověk vytrvá, trpělivá a systematická práce se mu i přes překážky, které na cestě potká, vždy vrátí.

Co se mi tedy za rok 2018 splnilo?

Uběhnutí 8 půlmaratonů v rámci seriálu Běhej Lesy. První běžecké závody jsem si zkusil v roce 2017 po cca roce běhání. Tehdy jsem také zjistil, že ti, kteří v rámci běžeckého seriálu Běhej Lesy odběhnou všech 8 závodů, dostanou drobnou odměnu, uznání a hlavně zlaté číslo pro příští sezonu. V ten okamžik jsem si řekl, že toho chci dosáhnout 🙂 I přes zdravotní problémy se to nakonec povedlo a splnil jsem si tak svůj hlavní běžecký cíl.

Zaběhnout si Vltava Run. Díky skvělému ZOOT týmu jsem měl to štěstí poznat atmosféru Vltava Runu. Víkendovému 360km dlouhému štafetovému běhu podél Vltavy ze Šumavy až do Prahy. Byl to pro mě neskutečný zážitek s partou úžasných lidí, který doporučuju každému.

Zkusit si méně známé trailové závody. Začátkem roku jsem si zkusil zimní půlmaraton v Brdech a v půlce roku 15km závod lesními pěšinkami s náročnými seběhy a výběhy, což se ukázalo být jako dobrý trénink na závěr sezony.

Splněný sen: Ultramaraton v Jeseníkách. Po splnění vytyčeného cíle v rámci Běhej Lesy jsem přemýšlel, co dál a jak se za splněný cíl odměnit. A nenapadlo mě nic jiného, než 47km závod s 2000m převýšením v Jeseníkách. Běhat ultramaratony byl můj sportovní sen, který jsem měl připravený až na další rok. Jeho první ochutnávku se mi ale podařilo i přes mírné zdravotní problémy splnit už letos. Blíže jsem se o zážitku rozepsal v jiném článku.

Splněný sen č. 2: „Vyskákat“ Salmon Ladder. Už několik let vzpomínám na to, jak v seriálu Arrow hlavní hrdina trénuje tak, že skáče na tzv. Salmon Ladderu. Nepředstavoval jsem si, že bych to někdy dokázal, ale snil jsem o tom. A letos se mi to také podařilo splnit. Byť to, jako vše, stálo spoustu dřiny, úsilí a tyčí padajících mi na hlavu.


Vybudovat si základy síly. Ačkoliv běhám, nejsem prototypem šlachovitého běžce, ale pravidelně zařazuji i silové tréninky. Na začátku roku jsem na tom byl ale se sílou bídně a prakticky všechny cviky jsem musel dělat s nějakou pomůckou. Postupem roku jsem však díky skvělým tréninkům pod vedením Vojty Holého sílil a povedlo se mi zatím dopracovat k číslům, která pro mě ještě na začátku roku byla nepředstavitelná a kterých bych sám ani omylem tak rychle nedosáhl:

  • Na mezinárodní den shybů (22. 9.) za dvě hodiny udělat 310 shybů.
  • Zvládnout 50 shybů za cca 12 minut, 50 dipů pod 5 minut, 52 kliků za minutu, 92 dřepů za 90 sekund nebo taky 100 angličáků za 7 minut, či udělat shyb se 17,5 kg na pásku.

Posouvat se dál i v tanci. Tanec považuju za komplexní sport, kde člověk musí velmi dobře ovládat celé svoje tělo a emoce. Přestože na něj nemám tolik času, kolik bych chtěl, podařilo se mi si tento koníček udržet a díky skvělé a trpělivé lektorce Evě Krejčířové se mi snad i trochu daří se v něm zlepšovat, tak příští rok snad klapne i nějaká ta soutěž 🙂

Pracovní rok

Jako úspěch hodnotím, že stále během roku přicházely nové a nové poptávky a na nedostatek práce jsem si nemohl nikdy stěžovat. A to i přesto, že některé rozsáhlé spolupráce jsem ukončil a že jsem nikdy cíleně nepracoval na svém osobním brandu. Jenže to se ale paradoxně postupem času přetavilo do kategorie „Co se nepovedlo“.

Kde jsem chyboval

Mnohem důležitější než úspěchy jsou věci, co se tak úplně nepovedly. Protože právě chyby jsou to, co člověka posouvá dál. Co se mi tedy za rok 2018 nepovedlo?

Organizace času. Jsem člověk, co nikdy projektům a nabídkám neříká ne, protože mi každý přijde svým způsobem zajímavý. Což je ale cesta do pekla. Především ve druhé polovině roku a na podzim jsem přestával stíhat termíny a moje reakční doba nebyla dobrá. Čehož si klienti začali všímat. Navíc jsem sám přestával cítit, že odvádím dobrou práci.

Rozjet vlastní firmu s vidinou rychlého růstu. V roce 2017 jsem se pokusil rozjet vlastní analytickou firmu, abych záhy začátkem roku 2018 zjistil to, co ve skvělém článku napsal Honza Řezáč. To, že jsem specialista a že umím pracovat s lidmi, neznamená, že dobře zvládnu i jiné aspekty vedení firmy, přičemž nejtěžší je zvládat to vše naráz. Bylo těžké si to umět přiznat.

Najít si životní rytmus. Kvůli špatné a chaotické organizaci času a jeho nedostatku se mi nepodařilo najít až na výjimky pravidelnost a měl jsem stále pocit, že nestíhám a jen hasím požáry. Po dvou měsících, kdy jsem každý den v půl šesté ráno řešil ty největší resty a hořáky, abych se mohl přes den věnovat jiným klientům, jsem zjistil, že tudy cesta nevede.

Co jsem si odnesl

Všechny úspěchy a neúspěchy pro mě znamenaly poučení a posun dál. Některé se mi podařilo „zapracovat“ už tento rok, některé jsou cílem pro rok následující.

Trpělivost a klid je lepší, než snaha „to urvat“. Sportovní úspěchy a splněné cíle mě „uklidnily“. Zjistil jsem, že když člověk trpělivě maká, vše postupně přijde. Naučil jsem se, že ve sportu ani v životě člověk neroste neustále, ale že jsou výkyvy formy a že ne vždy má člověk den. Nesnažím se tedy vše nyní za každou cenu „urvat“, ale spíše se k tomu dopracovat trpělivou a systematickou prací a nestresovat se tím, že to zrovna nejde.

Našel jsem si denní rytmus. Shodou okolností se ve stejné chvíli, kdy jsem řešil, že nestíhám, objevila výzva v podobě analytika do nově vznikajícího digitálního/growth týmu v Creative Docku. Výzvu jsem s nadšením přijal a nechal se tak znovu zaměstnat. Zjistil jsem, že pravidelný režim, který mi práce na volné noze neumožňovala, potřebuju. Zatím nadšení přetrvává, což přispívá k mé celkové pohodě.

Nejcennější je můj čas a moje pozornost (focus). Přestal jsem koncem roku oběma plýtvat a začal jsem je věnovat lidem a aktivitám, které mě naplňují. Zároveň více naslouchám sám sobě a tomu, kdy potřebuju být sám a dobít si tak baterky. V dnešní době, která fandí multitaskingu a roztříštěné pozornosti, se člověk snadno nechá strhnout. Je ale důležité se naučit upřednostnit hlavně sebe. Pro mě osobně jedna z nejvýznamnějších letošních lekcí.

S čím ještě bojuju

Nestíhám číst. S čímž zatím zápasím nejvíc. Před lety jsem četl několik knížek měsíčně, posledních pár let ale šla četba knih stranou. Rád bych se k tomu opět vrátil, takže momentálně přemýšlím, jak si vytvořit pravidelný „čtecí“ návyk.

Sebeorganizace. Obecně nejsem příliš organizovaný člověk, ale moje časové vytížení mi nedává jinou možnost, než s tím začít něco dělat. Po malých krůčcích se to zlepšuje – například už neustále jen nezkouším různé to-do aplikace, ale reálně je používám 🙂 Zároveň se to ale snažím vybalancovat s přístupem „vnímat sám sebe“. Tedy nesnažit se něco dělat jen proto, že to mám naplánované, ale vnímat, zda na to mám „formu“ – zda mi to přemýšlí, jestli jsem unavený nebo se mi jen nechce, atd.

Návrat do běžecké „rutiny“. Po uběhnutí ultramaratonu mám problém se trochu vrátit zpět do své běžecké rutiny. Po cíleném odpočinku, kdy jsem během dvou měsíců vyběhl sotva desetkrát, se mi nedaří se vrátit do rutiny běhat ideálně 4x týdně. Jenže mám na rok 2019 naplánované takové běžecké výzvy, že to bez důkladného tréninku úplně nepůjde 🙂 Zkouším tedy aktuálně aplikaci Streaks, která by měla pomoci člověku vytvořit návyky. Tak uvidíme, zda si poradí i s takovým lenochodem, jakým jsem občas já.

Díky všem, kteří jste si článek přečetli, a do roku 2019 vám přeji hlavně pevné zdraví, pohodu, skvělé projekty a méně multitaskingu. A nebojte se chybovat. Je to důležitá součást učení a sebepoznávání. 

Webový analytik "markeťák" s přesahem do dalších disciplín, datově založený marketingový stratég.
Ve volném čase nejraději běhá, tancuje, posiluje a všelijak amatérsky sportuje. Fanoušek Apple, uživatelské přívětivosti a minimalismu.
Web | Twitter | Linkedin | Facebook

2 thoughts on “Rok 2018 – splněné sny i poučné faily

Napsat komentář